Jdi na obsah Jdi na menu

Pohádky

 

nowé pohádky jednou za čas najdete na konci tohoto jabkowého a zhuleného štrůdlu                     

 

 

Jak to bylo

Jednou VanGott seděl, hulil a pozoroval ten mumraj dole. Je to na pytel. Přesličky byly v pohodě. Ale pak nějakej chytrák (kdo asi) vymyslel jabko a začalo to jít z kopce. Ještěři a pak mamuti vymřeli, když jsem zapomněl zavřít lednici při sledování důležitých utkání. Párkrát mi přetekla vana, když jsem malinko kalil, no a pak ta krásná Židovka. To byl, a je pořád, mazec. A teď (to mi není úplně taky jasný), feministky a nějaký Jehovisti. Čert je vem. „Jo, kámo, bych rád. Akorát, že v Pekle už fakt bydlí kde kdo a starej Satan spí v předsíni, protože jedině tam je relativně klid! Dáme ještě jedno a pak se uvidí“…..

 

Žvejkačková 

Jednou měl Čert chuť na něco dobrého. Doma byl jen dextrin, jahody a cukrová homole." Když sním jahody, budu pak celý den ulizovat cukr, vylížu tam ďolík a Gott bude naštvanej. A samotnej dextrin, to je humáč!", dumal Čert a sypal jahody do misky. A protože ďolík v homoli cukru měl zakázanej, chtěl si kus useknout. Ale seknul moc a homole byla na prach. "No tě pic, moučkovej cukr! To Van nevydejchá! Musim to slepit!" A nasypal cukr a dextrin do misky. Jenže, tam už byly ty jahody! " No to bude mazec", pomyslel si Čert a dal se do mixování té patlanice. Krásně to vonělo. Ale vůbec to pak nechtělo ztvrdnout v požadovaném tvaru.Táhlo se to jako............"Žvejkačka, na to Tě užije kámo", povídá Van, když spatřil tu růžovou horu a nacpal si cvičně kus do pusy. Pak s Čertem seděli na kraji nebe a blaženě žvejkali.

 

O Cikánkovi

Jednou chodil Van Gott po světě, sem tam něco poopravil a narovnal, ale pořád to nebylo ono. „ Něco tomu pořád chybí. Všechno je naprosto dokonalý, ale Něco tomu prostě schází. Něco, Něco“. Vanovi se kouřilo ze svatozáře, jak se snažil usilovně to Něco vymyslet. Šel dál a v krásném lese, který mu dal dost práce, jen toho jehličí, si sednul na svůj oblíbený pařez.

Jak tak sedí, najednou slyší krásné tóny, linoucí se z nedaleka. Vstane, jde tím směrem a to je teda překvápko. Uprostřed  krásného lesa stojí Cikán a hraje si tam na varhany. „Co to máš, co tady děláš a kdo jsi,“ Vychrlil na něho Van Gott spoustu složitých otázek. Cikán to zvládnul a povídá. „ Božínku, pán velkomožný, tohle jsem našel na smeťáku. Já jsem to tam nevyhodil, na mou duši, jen sem to opravil jak to šlo a takhle to hraje. A tady to hraje nejlíp, jako v chrámu, že jo Pane.“ „ Sem Cikán a menuju se Jožo Bacha.“ „Dobře Cikáne“, povídá Van, „ když naučíš všechny ptáčky zpívat, jako krásně zpívají tvoje varhany, za to vždycky vyhraješ nad Čertem všechny sázky. A věř, že to je veliká odměna, protože můj kámoš je po čertech chytrej“. A tak Cikán učil ptáčky a to bylo Něco.

 

Padáková

Jednou Čert seděl na kraji nebe, klátil nohama, ošíval se a nevěděl, co se s ním děje. Zezdola stoupala nějaká něžná vůně, linulo se kouzelné cvrlikání a Čert z toho byl celý pryč.“Zíráš, co kámo“, usmíval se Van Gott, který seděl vedle Čerta. „Sem letos vymyslel novinku, jmenuje se to Jaro“.

vanc1.jpg

“No, moc se ti povedlo“, funěl slastně Čert.“A moc bych se tam dolu chtěl na to podívat zblízka.““ I na tom sem makal“, povídá Van a táhne z peřiňáku dva obrovské povlaky, opatřené provazy a různými kšandičkami. „To si nasaď a skoč“, přikázal Van udivenému Čertovi a sám se nasoukal do provazů. Pak vzal váhajícího kamaráda za ruku a skočil s ním přes okraj nebe. Duchny se nad nimi krásně rozprostřely a ti dva, Čert už v klídku, se pomalu snášeli do toho voňavého Jara dole.


 

Čajíčková

 Van Gott sedí s nohama v lavóru s horkou vodou, pčíká, kašle a nadává na to psí počasí. Čert se válí na peci, hulí, čumí z okna a na stolečku se kouří z hrnku horkého odvaru marjány. „Kopni to do sebe, kámo a uvidíš, jak se Ti uleví“, radí Van Gottovi Čert. Van má nudli až na bradě. Utře jí do svého oblíbeného rukávu a vyklopí do sebe hrnek horkého marjánového čajíčku. Chvíli slastně přivírá uslzené oči a čeká, kdy se dostaví slibovaná úleva, ale zatím nic. Nudle mu tečou dál z nosu, uší a Van ví odkud a hlava hučí jak piliňáky. Mračí se na Čerta. „ Jo, kamaráde“, tlemí se Čert, „ neboj, uleví se Ti….ale až na jaře!“ A slezl z pece, aby dal vařit vodu na další čajík pro svého nejlepšího kámoše.

 

O zlé Věci 

„A to teda ne!“ Řvala jednou na Čerta jeho zlá tchýně.

tchyne-nayw.jpg

„Kolikrát jsem ti řikala, že se s tim VanGottem kamarádíčkovat nebudeš! To je samý nebe, nirvána, láska, kalení, hulení, vůbec se mi to nelíbí. Abys věděl, ty povaleči, já to tak nenechám.“ Šla na VanGottovu zahradu a chvíli tam něco ryla s vykasanou sukní. Kopytama zdupala co mohla a zlověstný škleb naznačoval, že z toho, co zasadila, nevyroste nic pěkného. VanGott s Čertem zrovna trošku kalili a tak ani jeden z nich nepostřehl, co ta baba se zahrádkou provádí. Vyrostla tam šlahounovitá Věc. Plazila se a dusila svými šlahouny a slizkými listy vše, co jí přišlo do cesty. MeinGott? Co to je za rakovinu? Zděsil se Čert, když to spatřil. Ale….už bylo pozdě.

 

Čertovo čertování

 Čert pozoroval, jak si Adam s Evou hrají. Už ho to začínalo štvát. Vždycky je ráno vyfasoval a podle plánu se s nima učil. Matematiku, Angličtinu, Francouzštinu, etiku, piáno, housle…. Ale chtělo by to nečim opepřit. Jsou oba jak roboti (si musim uložit, nový slovo). Čert sáhnul do kapsy, kde měl šňupání a pořádně si dýchnul. Rozvalil se pod stromem a čučel nahoru do větví. "Nějakej seš taky holej, kamaráde. A vůbec, všechno je tady nějaký holý. Ještě, že mám to hulení… " Čert fouknul do zbytku uschlých zelených lístečků a něco si přál: strom nad ním se v tu ránu zazelenal a obalil malinkýma …"co to je? Takové něžné, růžové…..kvítečky?… no, to jsem ale kalič", šklebil se Čert a na chvíli spokojeně zavřel oči….

 

 

 

…a jak tak Čert spal pod rozkvetlým stromem, najednou byl podzim. Růžové něžné něco se proměnilo v rudé koule, kolem kterých se třepotalo zezlátlé listí. No! To je hulení! Radoval se Čert, když ho probudilo povykování Adama a Evy. Ticho! vy dva roboti!(fakt super slovo) a poďte sem! Vás mi byl VanGott dlužen! Ti dva nastoupili pod strom a ukázkově zírali. "Co to jééé?" Pištěla Eva a natahovala ruku po jedné rudé kouli. "Huš! Na nic nesahat! A dojděte pro Gotta", nařídil Čert. Junioři vyrazili, ale vrátili se bez něj. "Van nemá čááás, zrovna má něco na práci dole." "Hm! zase mám všecko na krku," povzdechl rezignovaně Čert. "Tak Adame,dones žebřík, Evule, košík. Trošku tomu odlehčíme. Fofrem a žádné okusování! Gott nebude dole věčně….."

Úroda byla větší, než se zpočátku zdálo. VanGott, když zjistil, že Čert s dětma spotřebovali všechny koše a nezbyl mu žádný na prádlo, řval: “Jak! To!“ „Cože? Jabko?“ Volal na něj Čert, sedící na koších. „ No to zní dobře. A strom bude tím pádem určitě Jabkovník.“ Ovšem, nikdo nevěděl, co s jabkama, Gott potřeboval koše, a tak jabka vysypali do sudů, které zbyly po nějaké pařbě. A pak na ně tak trochu zapomněli.... O vánocích se ze sudů začala linout zvláštní pronikavá vůně. Tma, sníh a mráz a tady voní…Jabka! „ Cože, jaký jabka?“ Divil se VanGott. „No“, vzpomněl si Čert, „ty v těch sudech, vždyť jsi je tak pojmenoval.“ „ No, vo tom teda nevim, to sem musel zase vypadat! A šli všichni k těm sudům. A protože Van si matně pamatoval, že je v nich něco dobrého k pití, otočil kohoutkem. Ze sudu vytekla zlatá voňavá tekutina.“ „Vynikající,“ mlaskl Van. A tyhle vánoce se všichni společně pěkně zkárovali.

A tak tyhle vánoce, po kalvádosovém křestu, byli Adam s Evou prohlášeni za dospěláky. Čert měl radost. Těšil se na veselé pařby s mladýma, protože s Gottem poslední dobou byla nuda. Ale vanGott to viděl černě. „Alkohol bude jednou metla  kámo, uvidíš.“ „Co? Jaká metla? A tak proč sme teda ty tvý jabka cpali do sudů? Moh z toho bejt štrúdl kolem celý Číny, ha! A teď nemáme už ani ohryzek!“ Čert se urazil, rozvalil se na sněhu a poslal Evu pro zbytek jabkovice. „A pořádně to ohřej, je tu děsná kosa!“ „Hm, tak štrúdl“ – VanGott zamyšleně natáhl zbytek cíga, navlékl palčáky a zahulákal na ty tři, že má dole nějakou práci. „Jo, práci! To jsem zvědav, co to bude tentokrát!“ Hučel Čert a Adam s Evou se snažili tvářit dospěle a zasvěceně. Jenže po pár sudech kalvádosu jim tak akorát pěkně hučelo v bedně. Za chvíli je Čert poslal do hajan – nic se nemá napoprvé přehánět – a zapálil si dýmku.

 

 

 

Trávová  

VanGott stál uprostřed své nekonečné zahrady, ruce v bok.“ Jak já tu trávu nesnášim!“ No a co teprve já, pomyslel si Čert , s kosou v ruce. Ale nedalo se nic dělat, metrová tráva byla všude a tak se pustili do práce. Čert první, za ním Van s hráběma. „Alespoň bys moh kámo zařídit, aby tak nechcalo!“ Vztekal se čert. „To bych moh“, opáčil malinko zhulený Van a típnul jointa. Mraky se v mžiku rozplynuly. A ti dva, nejlepší kámoši, celý boží den kosili a hrabali. A pak, pozdě večer, na konci posekané zahrady, objevili skvělou knajpu. Čepovala tam pivo krásná holka (Máří Magdaléna) a Van s Čertem se zase jednou pěkně zmastili.

 

Zlatá ryba  

Jednou šel Čert  na ryby. Konkrétně na jednu, a to Zlatou. Dlouho seděl tiše, schovaný na břehu v dlouhé trávě. Pozdě odpoledne přestalo mrholit a na druhém břehu jezera se ukázala slabá záře. „No, teď už se neukazuj, mručel Čert na slunce. Nic jsem nechyt a ty jen provokuješ!“ Ale záře byla větší a Čertovi docvaklo,že to není slunce, ale odměna za jeho trpělivost. A za chvíli byla tady. Zlatá ryba. Připlula ke břehu, kde Čert kulil oči, mrskla sebou a skočila mu do nastavených tlap.“Tak co si přeješ?“ Čert nadiktoval rybě svá přání. Ta se zašklebila a pak máchla ploutvičkama. Čert v tu ránu zezlátl a zářil stejně, jako ryba. „Cos to se mnou provedla? Tohle sem neřikal!“ Ryba se znova zašklebila (úsměvy jí teda moc nešly) a řekla: „Je to v té barvě, sametový chlupáči! Teď, když  jsi zlatej, můžeš si všechna svá přání splnit sám!“ A plácla sebou do vody a byla pryč. Čertovi se překvapením zkroutily rohy a už začal pomalu přemýšlet, co si bude přát.

  

Cvrčková

Byl jednou zase podzim. Cvrčci sice stále cvrkali do noci, ale Čert s VanGottem si k hulení a popíjení na zápraží už brali vaťáky a teplé papuče.“Ale stejně je to paráda. Sud plnej jabkovice, nasušený hulení taky na celou zimu, co víc si přát, že jo.“ „Jo jo, svatá pravda,“ tlemil se Van, „skromnost nade vše obžerství,“ a pořádně si loknul jabkovice z velkého půllitru a zapálil si nacpanou dýmku. Čert se na něj úkosem podíval, jestli to jako kámoš myslí vážně, ale po chvíli si řekl, že cesty a hlavně některé hlody Vana jsou nevyzpytatelné,a tak si taky radši ubalil cigáro a tiše se kochal hvězdným nebem a cvrkáním těch vytrvalců.

 

Bedýnková 

Čert zvědavě prohlížel velkou hranatou věc, kterou VanGott vyrobil a právě ji montoval nad pec. "Hm, to je na pražení oříšků supr, ale věšíš to kámo obráceně". Van montoval dál a tvářil se spokojeně." Žádné oříšky, kámo, to je digestoř". "Jo ták, a kudy se do toho leze? A nechci ti do toho kecat kámo, ale fakt by ta díra měla být nahoru.Takhle z toho všecko vypadne". "Hele vole, to je digestoř, odsavač par, ne žádnej mixer.Ty bys furt něco někam strkal". VanGott odložil šroubovák, dal na pec vařit houbovou omáčku a zmáčknul na právě přimontované krabici velký knoflík. Krabice začala lehounce hučet a polykat páru z omáčky. Čert si přitáhl stoličku, nadšeně zíral na ten zázrak, občas zamíchal omáčku a těšil se na knedlíky.

 

Saunová

 Jednou šli Čert s Vanem po zemi, mrzlo až praštělo. Čertovi se z toho mrazu zkroutily rohy a Van měl jinovatku fakt uplně všude."To je kláda", klepal se Čert, "udělej s tim něco, Vane všemohoucí!""Nejde to, takhle sem to už potvrdil a je to nevratná operace. Ale můžeme si zatopit." "Tak honem", cvakal Čert zubiskama, "tamhle je nějaká budka, z ní čouhá něco jako komín, tam budou určitě kamna a zatopíme si". A tak se rozeběhli k malému domečku. Byl celý kolem dokola obložený voňavým dřevem. Uvnitř stála veliká kamna a u nich dvě  lavice. Čert se dal do topení a protože na to byl mistr, za chvíli bylo v domečku pekelné vedro. Van odložil kožíšek a pak i všechno ostatní, odněkud z kapsy vylovil placatici a zbytek trávy. No a potom, rozvalení u kamen, blaženě popíjeli, hulili a hřáli prokřehlé kosti….

 

Krutý mráz 

Čert seděl na špičce Mount Everestu, zase mrzlo, až praštělo. Ale Čertovi to nevadilo, měl teplej kožíšek, rohy obalené flísem a na rukou tlusté rukavice, které pletla kdysi dávno Eva. Pořád byly jako nové a krásně hřály, přestože už měly pár století na krku. No a v kapse kožíšku měl Čert svou oblíbenou jabkovici pro případ, že by potřeboval trošku prohřát pajšl. Seděl, kymácel kopytama a díval se dalekohledem s modrými skly, co se ve světě děje nového.“Jo, jo, jak vidim, nic novýho se teda neděje. Furt se ještě perou kvůli tej Židovce a jejímu synovi…..á, hele! Támhle v severozápadním koridoru zřizuje nějakej Knírač pro všechny její příbuzný rekreační tábory! Malinko zavostřim….né, to nebudou rekreační! To vypadá spíš jako likvidační! Brrr!“Čert si musel honem loknout jabkovice, jak se lek. “Hééj, Vanéé, pocéém!“ Řval vyděšeně na kamaráda.“Se podivej, co to tam ten Knírač provádí! Celej Svět nám, vlastně Ti, rozbijí! Dělej něco!“ „Jo, kámo,“ zasmušil se Van,“ jak už jsem jednou dílo odevzdal, a to je sakra dávno, nemůžu dělat nic. Nic, jenom se modlit. Aby tu kníratou obludu někdo odprásk, a to hodně rychle!"  „Hm, hm, kámo,“ smutně kýval Čert hlavou a vytáhl z kapsy tu jabkovici a modlící mlýnek. „Jdem se teda modlit.“ A tak se modlili na nejvyšším kopci Světa, až už neměli ani hlt jabkovice a mlýnek se dočista rozpadl…….

 

Stylová

Jednou Čert lítal po Světě a kochal se. Při třetím obletu ho nad jedním městem, s docela indiánským jménem, zaujal prazvláštní stroj, stojící u malé dřevěné boudy. Slétl k němu dolů a začal ho znalecky prozkoumávat. Mělo to dvě kola, propojená nějakým bytelným řetězem, vzadu sedátko akorát  přesně na pěkný zadek a vpředu dva veliké rohy, větší, než měl Čert sám. „Hm, hm“, Čert vzal za ty rohy, vtiskl do sedátka svůj zadek a kopyta se mu sama zapřela do takových šlapek, taky vymakaných. „Akorát na míru“, liboval si a začal se odstrkávat a kroutit koncema rohů. Stroj zabrumlal, Čert byl teda nadšenej.“ To je zvuk!“ Už už se chystal někam  na zkušební výlet, když vtom z malé dřevěné boudičky  vyrazili dva chlápci v divé při. Čert  sundal kopyta z pedálů a zaposlouchal se do té jejich vášnivé debaty. „Ti říkám, že se to bude jmenovat po mě. Vymyslel jsem celou konstrukci té věcičky!“, máchal rukama jeden směrem ke stroji, na kterém si lebedil Čert.“ No no nóóó´“ hulákal ten druhý, „bez mého přispění by to byla akorát tak koloběžka!“  „Ale ale pánové“, povídá smířlivě Čert a ti dva nebyli vůbec překvapení, že někdo cizí osedlal jejich stroj. „ Vidiš, sem Ti řikal,“povídá ten jeden“musíme to rychle pojmenovat a hurá s tim do světa!“

„No a abyste se nehádali, tak já Vám pomůžu!“ Čert se šibalsky zašklebil a na chvilku zavřel oči. A najednou tu byla! Nádherná Máří Magdaléna! „To je telepatie, to neřešte“, povídá Čert těm dvěma zírajícím chlápkům a něco šeptá Máří do ucha. Ta se svůdně usměje a praví: „Pánové, kalhoty dolů! A kdo z vás bude mít větší koule, po tom stroj pojmenujete. Chlapi byly hrdí na vše, čím je Van Gott obdařil, a tak pyšně stáhli kalhoty. Máří vyndala ze zadní kapsičky džínové minisukně krejčovský metr a dala se do měření. Moc prima prácička, mrkala při tom na Čerta. Jo! A co zjistila? Že ti dva chlapi mají své nádobíčko na milimetr stejné. A tak stroj dostal jméno HarleyDavidson a Čert s Máří si ho jeli vyzkoušet …..  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 


 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář